[Hlavní strana] [Krajský úřad] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]


Návrat na hlavní stranu

Liberecký kraj


Dřevěný kostel svatého Kryštofa [ Kostel nebo katedrála ]

Dřevěný kostel svatého Kryštofa (St. Christophori Holzkirche)

Mše - červen až září - každá neděle od 16.30
Mše - říjen až květen - poslední neděle v měsíci od 15.30

Turisté a zájemci mohou navštívit kostelík vždy 30 minut před začátkem mše. Mimo tuto dobu si mohou větší skupiny domluvit otevření kostela s panem Ladou, který má na faře keramickou dílnu.

Vskutku jedinečnou památkou s bohatou historií je dřevěný kostel sv. Kryštofa.
Kostelík stojí uprostřed hřbitova, ve stráni, na pravém břehu Rokytky a byl postaven v letech 1683 - 1684 poté, co starší dřevěný kostel na protějším svahu dosloužil.
Stavitelem této jedinečné památky, raně barokní svatyně, je prostý tesařský mistr Michal Schobel ze Žibřidic, který po sobě zanechal pamětní list.
Je to jediná zachovalá roubená stavba zakrytá břidlicí v našem okrese.
Stěny i strop tohoto kostela jsou vyzdobeny 15 malbami ze života Kristova.
V presbytáři jsou pak zbytky původních raně barokních maleb. Účinek vnitřního prostoru je zvýšen lehkou rokokovou malbou.
Za oltářním prostorem byla v roce 1781 postavena zděná sakristie podle návrhu libereckého J. Kunze.

Cesta ke kostelu stoupá přes potok po klenutém mostku z lomového kamene se sochou svatého Jana, zatáčí se vzhůru kolem pískovcové plastiky sv. Václava z roku 1763 k faře. Plastika nese vytesaný nápis "S.WENCESLAY SAMBT DEINER H. GROSS MUTTER LUDEMILLA BITT FŰR UNS " (v překladu: Svatý Václave spolu se svou svatou babičkou Ludmilou, pros za nás...). Fara je jednopatrová s mansardovou střechou, postavená v roce 1768. Na hřbitov vejdeme klenutou branou. Vpravo je márnice a zvonice, která je pokryta šindelovou střechou s makovicí. V roce 1754 byla opravena a osazena třemi zvony a umíráčkem. Poslední oprava proběhla v létě 2000, kdy zvonice dostala nový kabát.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 02.11.2004 v 14:25 hodin


Copyright 1998-2024 © Luděk Šorm